Egon Bondy

Pohostinský estébák
Je to jedno z nejhojnějších strašidel v naší zemi.
Jmenuje se tak, poněvadž žije po hostincích. Jeho
povinností je lapat slova. Proto neustále vyskakuje
až do stropu, poněvadž slova jsou lehčí než vzduch
a on je musí lapat. Někdy po celé hodiny se jenom
vznáší u stropu a plouží se v kouři z místnosti
do místnosti a lká, poněvadž mu nezbývá čas pít pivo.
Taky někdy u stropu cvrliká.


Zakletý školník
V Nerudovce je školník zakletý v hospodě u Dvou Slunců.
Strašlivým kouzlem je tam zakletý, takže nemůže odtamtud
ven, než na drobné pochůzky do trafiky a k Bonapartovi.
U Slunců má pod stolem tlačítko zvonku, jímž zvoní
ve škole přestávky. Když dlouho pije, na zvonek zapomene
a pak je hodina dlouhá. Jen na noc se vrací domů do
školy a pak je na protější stěně vidět jeho ohromnou
ruku, protože se přes noc změní v trolla. Ale to vidí
jen Bondy, který z okna na tu stěnu školní kouká, a děti
to nevědí. Kdo by jinak chodil do školy s takovým
školníkem?

Smrťounek
Smrťounek bydlí v Nerudovce 51. Místo hlavy má
holou lebku, a proto se jmenuje Smrťounek. Přesto
je mu teprve deset let. Když přijde do hospody, má
velikou kapuci, takže nejdřív není vidět, že je to
Smrťounek. Pak, když vypije moc piv, kapuci shodí
a všichni oněmí hrůzou. Toho Smrťounek využívá a
klidně odchází bez placení do druhé hospody.
Někdy si Smrťounek kapuci zapomene a pak
vstoupí k Sluncům s holou lebkou. V hubě má drátky,
na nichž má připíchnuté oči, a když strčí ruku
do huby, tak zatáhne nejdřív jedno oko - a zbude
po něm prázdný oční důlek - a pak druhé oko - a
zbude po něm druhý prázdný důlek. Nato upřeným
pohledem obou důlků se kouká mlčky na hostinského
Frantu tak dlouho, pokud mu nenaleje piva třesa
se hrůzou.
V létě, když byl Bondy v Anglii, vstoupil Smrťounek
do jeho bytu a svým strašidelným čuchem hned vyčuchal,
že v míse na salát má Bondy svůj kouzelnický diplom.
Okamžitě se na něj vrhl a začal ho rvát drápy. Ale
poněvadž diplom je z pergamenu a je celý psaný
latinsky, Smrťounek se strašně polekal, že je to
nějaká čarodějnická kniha, a utekl.

Černobílý černoch z Londýna
V Londýně je strašlivě dlouhá ulice Portobello. Je
to nejkrásnější ulice v Londýně. Pořád se na ní
konají trhy. Trhovci neustále odhazují spousty
bedýnek od zeleniny a od ovoce. Na jednom rohu
Portobella je prázdná parcela. Na ní žije černobílý
londýnský černoch, který je bíle pruhovaný. Žije
tam ve dvacetiposchoďovém mrakodrapu z bedýnek.
Bydlí v jeho dvacátém patře. Odtud má krásný
rozhled po krajině a vidí přes moře až do
Československa. Kdo v Praze vystoupí na petřínskou
rozhlednu, může za mořem vidět jeho mrakodrap.
Jak leze každý večer spát do dvacátého patra,
bedýnky pod ním praskají, a když vyleze nahoru,
tak nemůže slézt dolů. Proto musí každé ráno
ve svoji ložnici ve dvacátém patře hodně skákat,
takže se mrakodrap z bedýnek sesype, ale on
spadne do měkkého a nic se mu nestane, nejvýš
že si zarazí nějaký ten hřebík. Potom odpoledne
si staví mrakodrap znova.
Jinak chodí do hospody, která patří vévodovi
z Wellingtonu, kde sedává na několika patrech
bedýnek před vchodem Bondy a pije pivo. Pak
dává Bondymu marjánku.

Živá jeptiška u Bondyho ve sklepě
Bondy, když chce něco napsat, tak zaleze do sklepa.
Tam mu ze zdi prýští pramen čisté vody smíšené
s pivem od Slunců z děravých sudů a tady Bondy
zadarmo pije. Bondy dlouho nevěděl, kdo mu tam
o půlnoci strašně vzdychá. Myslel si, že je to
buď požerač psů, nebo duchové sežraných psů, nebo
Smrťounek. Ale jedné noci se rozestoupila stěna,
odkud prýštil pramínek, a Bondymu se naskytla
příšerná podívaná na zazděnou živou jeptišku, tak
příšerná, ale tak příšerná, že o tom nikdy nic víc
neřekne.

Peťák po smrti
Jednoho dne šel pan Lopatka po Karlově náměstí.
Tu slyšel hrůzné volání: "Pocéém," což v čarodějnické
řeči znamená: Dej si bacha. V tom uviděl pana Peťáka,
který byl už pět dní po smrti. Jak se pan Peťák
s panem Lopatkou zastavil, jedna ruka mu vzduchem
pokračovala vlevo a jedna noha vpravo, takže už to
vlastně nebyl celý pan Peťák.
Pan Peťák se smí koukat na pivo jen ze vzdálenosti
deseti metrů, neboť jinak by do něho žbluňkl a ve
sklenici by se nejen utopil, ale i rozpustil, až
na tu ruku, která sama chodí vlevo, a tu nohu, která
sama chodí vpravo.


Ďas v polévce
Vyskytuje se jenom u pana Lopatky a u Bondyho.
Jakmile snědí polévku, musejí jít do hospody.
Proto jedí polévku velmi pilně. Když do polévky
přidáme fazole, ďas se víc raduje.

Spací příšera
Spací příšera celý den spí a probouzí se teprve
před půlnocí. Potom chytne každého, kdo je ještě
vzhůru, pověsí se mu na záda a znemožňuje mu
zvednout se a jít do postele. Jedna zvlášť výkonná
spací příšera se už dávno chytila Bondyho a létá
za ním, kamkoli se hne. Jediná obranná zbraň je
pivo nebo sodovka. Sodovku ovšem Bondy nesmí
pít, aby si neublížil na zdraví jako Peťák, který
umřel proto, že když mu knedlíky běhaly v posteli,
tak se zapomněl druhý den napít, dostal jaterní
koliku či insuficienci a za tři dny byl na prkně.
Proto Bondy pije pivo, poněvadž spací příšera mu
sedí na šíji. Poněkud odlišný případ od Nikolaje
Stankoviče.

Strašidlo v sudě na naftu
Je to velmi zlomyslné strašidlo, ale dá se s ním
mluvit. Živí se tím, že upíjí naftu, ale když
přijdu čepovat ze sudu do kyblíčku, tak se pokaždé
rozpovídá. Rozumět mu není, poněvadž bublá, ale
vypravuje o svém pohnutém životě. V noci totiž
vylézá pumpou přidělanou na sudu a navštěvuje
nájemníky našeho domu. Pouze k nám se neodváží,
poněvadž ví, že bychom je hned strčili do nafťáků.
Jak tak obíhá nájemníky, ví mnoho o Smrťounkovi.
Smrťounek se každé noci vyhodí vysoko do vzduchu,
praští sebou o zem a změní se ve vlkodlaka. Je to
pak jediný vlkodlak v Praze kromě vlkodlaka, který
je v Ďáblicích. Vybíhá na Petřín a žere patnáctileté
holky, které se tam zatoulaly, a proto zůstává
v Praze tolik neobjasněných mordů. Někdy se vypraví
na Vlachovku a pak všitci vylézají oknem a pan
kapelník mu hraje sólo. O tom něco ví Veronika,
aspoň z doslechu.

Malostranští pivníci
Všude jinde mají plivníky, ale na Malé Straně jsou
pivníci. Pivníci jsou to proto, že chodí na pivo.
A jsou dva: Bondy a pan Lopatka. Pan Lopatka
je vlastně pivníček, protože je malý. Pivník je
naopak pan Kadeřábek, ale ten není malostranský,
a tak vlastně je jen plivník. Pan Kadeřábek má
přijít k Bondymu přibíjet na zeď vajíčka hřebíkem.
Dlouho rozvažuje! Jde o to, jaké si má vzít kladivo.
Zda kovářské nebo montérské nebo údržbářské
nebo tesařské a nebo paličku na maso a nebo
jenom paličky na bubínek. Dělá mu to starosti.
Malostranští pivníci Bondy a pan Lopatka pijí
zatím pivo U Slunců a čekají. Co jiného taky mohou
dělat?

Agáta s vlkodlakem
Agáta - a pamatujte si, že to byla Agáta Zajíčková
z Domašína - šla do lesa hledat vlkodlaka. Pod lesem
potkala lišku. Liška povídá:
"Agáto, nechoď hledat vlkodlaka, vlkodlak tě
sežere!"
Ale Agáta šla dál. Na cestě v lese seděl muflon.
Povídá:
"Agáto, nechoď do lesa hledat vlkodlaka, vlkodlak
tě sežere!"
Ale Agáta šla dál. V lese byla tůň a z ní vykukoval
žabák. Žabák povídá:
"Agáto Zajíčková, nechoď hledat vlkodlaka, vlkodlak
tě sežere!"
Agáta se zastavila, pořádně se dokola rozhlédla,
ale vlkodlaka neviděla, tak šla dál. Přišla pod
Javořici. Pod Javořici stála televizní věž, a jak
uviděla Agátu, už z dálky volala:
"Běž Agáto, utíkej do lesa, nebo tě vlkodlak
sežere!"
Agáta se už doopravdy bála, ale chtěla vidět
vlkodlaka s rezavýma chlupama, žlutýma zubama a
špičatýma ušima. Tak si ho představovala. Počkala
chvilku, jestli někde nevyleze, a šla dál. A byla
tma. Mezi stromy se míhala všechna zvířata a volala:
"Agáto, utíkej, teď přijde vlkodlak a sní tě!"
A z dálky bylo slyšet strašidelný řev. Agáta vzala
nohy na ramena a utíkala ostošest. Doběhla domů,
strachy ani nedutala, vrazila do dveří - a tam
seděl Bondy a hrál s vlkodlakem karty.

Očarovaný mamut
V jednom ohromném domě na Úvoze je ve sklepě
zapomenutý mamut. Ve dne spí, v noci bdí. Je
očarovaný motolicí, a tak se motá pořád jen kolem
dokola. Jak se motá, shání co k jídlu, a tak natáhne
chobot do libovolné kuchyně v šestém patře a všechny
vyjí, i z ledničky. Druhý den nemají ani na snídani.
Domnívají se však, že to udělali plivníci, kteří
jsou naopak tak malí, že je plivnutím zaplivneš.
Když v noci malé holky potkávají u Lorety nebo
na Jánském vršku mamuta, myslí si, že se jen spletly,
a vůbec se nebojí. Ale hladový mamut je jednou
sežere k večeři

Požerač psů z Nerudovky
Ve sklepě v domě 51 v Nerudovce bydlí požerač,
který má současně výhled na dvůr mnoho set metrů
pod úrovní ulice. Chodí celý týden se dvěma
řeznickými noži za pasem, ale v zimě, jako je
teď, je není vidět. Hledá tučné psy, ale spokojí
se i s malými čoklíky. Veronika Lopatková sedí ve
třídě s klukem, kterému sežral televizního jezevčíka,
jenž přinášel do rodiny ročně mnoho set tisíc korun,
takže rodina byla celkem spokojeně živena, ale teď
na ně doléhá bída.
Když požerač psů zapíchne bernardýna, je celý
týden U Slunců k dostání guláš. Když jsou psi jen
menší, tak svléknutí z kůže se U Slunců prodávají
jako utopenci. Zvláštní vztah víže požerače s Emanem
od slunců, než o tom dále.
Taky chodí na rychtu.

vybraté z knihy Egona Bondyho "Príšerné príbehy"